bubok.es utiliza cookies propias y de terceros para mejorar nuestros servicios y a recordar sus preferencias mediante el análisis de sus hábitos de navegación. Ver política de privacidad. OK
Buscar en Bubok

gabrielastral

Deutsch

Die innere Logik der römischer Außenpolitik ist ein Objekt der Debatte seit der Zeit der Mommsen (mitte des XIX Jhdts.) nach unsere Zeiten gewesen. Mehr spezifisch die Ursache des dritten römisch-makedonischen Krieges (171-168 v.Chr) war nicht so viel analisiert als die Ursache des zweiten römisch-makedonischen Krieges ( 200-197 v.Chr) oder die Ursachen des Punischen Krieges und viele von diese Studien sind beeinflusst von der livianisch-polybianisch Auslieferung oder durch die „klassischen“ Perspektiven von „Staaten“ als die wichtigsten Schauspielern in der Formulierung des Außenpolitik. Jedes Kapitel stellt eine Serie von Hypothesen auf, die die Gründe für den Ausbruch dieses Krieges zu erläutern versuchen. So entstehen voneinander unabhängige Erklärungen bezüglich verschiedener Modelle, die sich dem Werk der Autoren Graham Allison und Philip Zelikow (“Essence of Decision”) angepasst haben, in dem die dreizehntägige Raketenkrise in Kuba (Oktober 1962) erläutert wird. Modell I: „Rationaler Akteur“, Modell II: „Der Prozess der politischen Entscheidung. Die Institutionen“, Modell III: „Führer, Klient und Anhänger“. Diese Dissertation begreift Aspekten wie die Zahlenübergewicht der römischen Armee im Vergleich zur makedonischen Armee, eine Analyse der Motiven dieser casus belli und die Identifizierung der römischen und makedonischen Machtkreis vor dem Krieg. Der 3. Römisch –Makedonische Krieg war ein Produkt vielfältiger Faktoren. Der römische Senat suchte den Konflikt in einem Territorium dass Aussicht auf sehr großem Reichtum versprach, vor allem Silber. Nie hätte Makedonien einen solchen Krieg gewonnen, da Rom schon vorher Hannibal durch sein größeres Bevölkerungspotential besiegt hatte und Legion um Legion aufstellen konnte. Die geographischen Umstände der italienischen Halbinsel bewirkten, dass Rom durch eine Attacke möglicher feindlicher Alliierter angreifbar war, und die Politiker nützten diese Angst für sich. Sie konnten Geister alter Feinde wecken um so einen Krieg hervorzurufen; sowie es zuvor in Karthago 146 v.Chr. passiert war. Die Splittergruppe der Claudii im Senat war mit ziemlicher Wahrscheinlichkeit interessiert an dem Krieg, genauso wie die plebejischen Gruppen, die gierig nach dem Reichtum der Postumii und der Marcii waren. Sehr wahrscheinlich war es die Gruppe der Cornelii, die diese Entscheidung akzeptierte und einstimmte die Kriegserklärung nicht zu blockieren, wie es möglicherweise während der Kriegserklärung an Makedonien durch einen Volkstribun und die zenturischen Komitien drei Jahrzehnte zuvor (200 v.Chr.) geschehen ist. Als „Abzählung“ dazu bekamen die Cornelii, die normalerweise größeres Interesse im Westen als im Osten hatten, ein Kommando im Krieg, sowie es 168 v.Chr. bei der Ernennung von Lucius Aemilius Paullus zum Konsul und Kommandant des Schauplatzes der makedonischen Operation geschehen ist. Makedonien blieb keine andere Möglichkeit als den Krieg zu akzeptieren, einen Krieg in dem es um seine Existenz als Staat ging. Es war auch ein Krieg, in den sie praktisch ohne Alliierte zogen, abgesehen von einigen Balkanvölkern. Kein hellenistisches Reich bekundete Interesse sich einzumischen, da sie die Macht Roms schon erfahren hatten. Die Periode vor der Kriegserklärung der Komitien stand im Zeichen intensiver diplomatischer Aktivitätenim ganzen Mittelmeerraum und Griechenland, die denen im Jahr 200 v.Chr. sehr ähnlich waren.

Cesky

Vnitřní logika římské zahraniční politiky je objektem diskuse již od dob velkého Mommsena v�polovině XIX. století až do současnosti. Konkrétněji, příčiny třetí římsko-makedonské války (171 – 168 př. n.l.) byly analyzovány v�menší míře než příčiny druhé římsko-makedonské války (200 – 197 př. n.l.) nebo důvody válek punských. Mnohé tyto studie jsou stále ovlivněny livijsko - polybiovskou tradicí nebo je na ně pohlíženo z�perspektivy „státních“ entit jako hlavních agentů zahraniční politiky. Tato práce zkoumá pomocí tří modelů původně vytvořených Grahamem Allisonem v�jeho díle „Essence of Decission. Explaining the Cuban Missile Crisis“ (avšak přizpůsobených realitě antického světa) různé skutečnosti nejen z�perspektivy římské, ale také makedonské. První model zkoumá události v�mezinárodní politice klasickou formou, tedy jako výsledky logického uvažování „státních“ entit, druhý model z�hlediska výsledků povinností vládních institucí (jako byl senát, setninová shromáždění, král) a třetí jako výsledek zájmů vlivných rodin a klientů. Práce pokrývá aspekty jako je srovnání římské a makedonské vojenské síly, analýza příčin tohoto casus belli a identifikace různých stran a osobností, které ovlivňovaly záležitosti zahraniční politiky jak Římské republiky, tak Makedonského království. Výsledky tohoto projektu představují Makedonii, která nemohla mít zájem na válce s�Římem, neboť její vojenský potenciál byl menší než ten římský, a jejíž izolované politické postavení na Balkáně nedávalo možnost pomoci ze strany žádného jiného helénského království. Různé římské rodiny se zájmem na válce a s�důležitým politickým postavením uskutečnily předběžnou diplomatickou kampaň po celém středozemí s�cílem izolovat nepřítele a zajistit si spojence nebo alespoň neutralitu některých mocností. Práce zpochybňuje hypotézu převahy rodiny Postumii a některých plebejských rodin či skupin od roku 173 př. n.l. a nabízí závěr, že válka byla patrně uskutečněna pod patronátem patricijské rodiny Claudii a později za podpory Cornelli – Scipiones, kteří přebírají vedoucí úlohu ve válce v�její poslední fázi. Ukazuje stejný vzorec chování ve vztahu k�válce z�roku 200 př. n.l. ze strany Říma a pokračující zájem o východní válečné území ze strany rodiny Claudii během tohoto období.